jarda jirava .net - stránky věnované .net technologii, vývoji software s pomocí .net frameworku, návrhu software a architektuře řešení Lepší je se ptát

než odpovídat, potom to alespoň nevypadá jako, že jste blbec, když neznáte odpověď. Mimochodem, to mi lehce připomělo báječnou hru Blbec k večeři v nastudování divadla Bez zábradlí.

Ale zpátky k tomu, o čem jsem se chtěl rozepsat. Jak jistě víte, již dlouhou dobu jsem členem komunity kolem serveru builder.cz a jeho fóra o .net. Nedávno jsem dokonce uspořádal i první neformální setkání přispěvatelů tohoto fórá, ale to už opět odcházím od tématu.

Proč je tedy lepší se ptát? Nejste totiž limitováni ničím, nejspíše řešíte problém, který zrovna pálí vás a nikoho jiného a v hlavě máte nějakou ideu. Tuto ideu se potom snažíte s větším či menším úspěchem přetransformovat v otázku a pak už jenom čekáte a říkáte si: Milé fórum, poper se s tím jak umíš. Samozřejmě je tu i druhá strana, kdy se ptáte, protože se snažíte někoho zkoušet a odpověď už dávno znáte, ale to není zrovna náš případ.

Ač nemám zrovinka rád různá přirovnání, k některým otázkám z poslední doby bych jedno takové, lehce kulhající, měl. Otázka vypadá asi následovně.

Mám dvě kola, řídítka, nějaký morot a kousek drátu se špagátem. Milé fórum, slyšel jsem, že z toho udělám auto. Bude mi stačit francouzský klíč nebo mám použít hever?

Ne ne, tohle není problém jenom u otázek, týkajících se .netu, ono se stačí podívat i do ostatních diskuzí a přijdete na ještě větší perly. O těch zase někdy příště.

Jak se také zeptat?

Některé určitě napadne otázka, jak je tedy lepší se zeptat, co je na takové otázce špatně a jak ji zlepšit. Vždyť co, vyjmenoval jsem snad vše, co bylo možné a co vím a znám.

Co mi však na takové otázce schází, možná jenom mě, je cíl, dílčí nebo konečný výsledek, našeho snažení. Tazatel vesměs všechno má, jenom neví jak to dát dohromady. Nezabývá se již otázkou, zda mu něco neschází, zda je možné se takto k výsledku dobrat, řeší už jenom konkrétní způsob a pokud možno konkrétní implementaci.

Odpovídající na straně druhé chvíli přemýšlí a snaží se podané informace napasovat někam do svých současných znalostí, takříkajíc čte mezi řádky ta nevyřčená slova a hledá za nimi hlubší smysl a význam takového snažení a nutnosti položit takto koncipovanou otázku, jenže ve většíně případů je o pověstný chlup vedle. Potom si připadá skutečně jak ten blbec.