jarda jirava .net - stránky věnované .net technologii, vývoji software s pomocí .net frameworku, návrhu software a architektuře řešení personal

přijde vám to v první chvíli docela líto. Vzápětí si však uvědomíte, že je to něco, co vás odlišuje od ostatních, že jste něčím výjimeční a že takovým vlastně chcete být. A něco takového jsem si mohl uvědomit i já na začátku tohoto měsíce.

Při té příležitosti si vzpomínám na dobu před více jak půl rokem, kdy jsem v Microsoftu seděl u kulatého stolu, kam jsem byl přizván, ještě s dalšími diskutujícími a celým tím blokem se vynula otázka: "Jak přilákat více vývojářů k .net frameworku?" Já se v té době, a i poté, již šestým rokem snažil přispět svojí troškou tím, že jsem odpovídal a pomáhal na serveru builder.cz ve fóru o .netu. Převážně začátečníkům, kteří se rozhodují zda u .netu zůstanou, ale i těm pokročilejším. A že těch otázek i odpovědí není málo, vždyť si jistě samy vzpomenete nejen na své začátky, kolik jste měli otázek - i já ještě zjišťuji, že jich je přede mnou spousta nezodpovězených.

Jednou z nich je, po začátku měsíce, i další. "Mám se raději zaškatulkovat a nepomoci tak, v konkrétním případě, asi 60% dotazujících se?" Vždyť .net framework je komplexní a pokrývající široké spektrum možností vývoje software a to od asp.net webových aplikací, přes winform desktopové aplikace, webové služby a ... takhle bych ještě chvilku mohl pokračovat. Každý začátečník má pak svůj cíl a cestu, kterou se chce vydat. Moje rozhodnutí je tedy celkem jasné, raději budu mít dobrý pocit z toho, že pomohu a ostatním ukážu .net framework z pohledu, který znám, i to že se dá .netem dobře bavit a vytvářet různorodé aplikace a vlastně nejen to, byť zřejmě přijdu o nějaké ty výhody.

Teď se určitě všichni ptáte - nejspíše skutečně všichni, až na jednoho, proč tohle vlastně píšu? Je to tak trošku proto, abych vyjádřil odeznělé pocity ze zklamání, a třeba za půl roku, za rok se dočtete a dozvíte víc. Ale spíše ne, protože se jen nerad škatulkuju.

Všem pak přeji krásné prázdniny a dovolené a zůstaňte výjimeční. :-)

Neexistuje příliš mnoho okamžiků, na které se pracující člověk těší více, než chvíle, kdy si řekne dost, příští týden si dám odpočinkový. Právě tyto báječné chvíle jsem prožíval minulý týden, který jsem strávil v malebném prostředí a útulném penzionku na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš.

Tedy, když se zmiňuji o té malebnosti, je to spíše nadsázka, ale jak se říká, bílou barvou se nic nezkazí a tak jí bylo všude dostatek, hlavně tedy ve vzdálenosti přibližně dvaceti metrů před námi. O něco horší to již bylo pod našimi chodidly, kde se po většinu denního času nacházel černý asfalt. Tudíž jakékoli pomyšlení na sjezdovky nebo na běžky, o tom nemohla být žádná řeč. Teplota někde nad bodem mrazu, byť ne příliš daleko, takže i zbývající sníh byl těžký a mokrý.

Přesto jsem byl nadšen. Možná se teď divíte proč, vždyť to musela být celkem nuda, nic nevidět, nemoci si ani pořádně zalyžovat. Omyl, možná až teď jste si uvědomili, že to není vše, co dělá z dovolené ty chvíle na které se člověk těší.

Atmosféra a společnost, kterou mi dělala manželka a hlavně Davídek, pravda nesmím zapomenout také na rodiče. To je něco neocenitelného, co vytvoří nový rozměr a nový pohled na svět. Obzvláště poté, když vidíte první lezecké krůčky, rozzářený úsměv a nadšený chechot od malého stvoření, které si neustále něco brblá přes dva zuby, je to něco nezapomenutelného a asi i těžko popsatelného. Pocit, který zahřeje a dodá spoustu energie.

Na ta místa se rád budu vracet a to nejen v myšlenkách.

Pro někoho to mohou být jen písmenka poskládaná za sebe bez většího významu. Osobně to však vnímám jako ověření teoretických znalostí získaných praxí.

Právě dnes jsem udělal poslední krůček k získání MCPD certifikace. Přesný název je Microsoft Certified Professional Developer: Windows Developer. A musím říct, že to byla konečně zkouška, jejíž náročnost mě oproti předchozím testům příjemně překvapila. Možná moje vnímání bylo ovlivněno také tím, že to byla moje první zkouška, na kterou jsem šel skutečně pouze s praktickou přípravou a neměl nastudovánu doporučenou literaturu. Samotný formát testu se také změnil, přibilo více praktických i teoretických otázek a zároveň ubylo času na jejich zodpovězení. Což jenom vítám, protože tím by mohlo dojít ke zvýšení úrovně a celkového vnímání certifikace, jako skutečného prověření znalostí vývojářů.

A co dál?

Tak to se v tuto chvíli také, sám sebe, ptám. A odpověď? Může to být MCSD, MVP - ten vlastně ne, to je přeci jen trošku jiné ocenění, nebo pokračovat dále v nastoupené linii a pokusit se o získání certifikátu jako Microsoft Certified Architect. Ale to ukáže až čas a já navíc nechci být považován za toho, kdo se dere jen za získáváním certifikátu, raději mám znalosti podložené praxí a složení zkoušky je pouze pro vnitřní pocit. Pravda, je velice hřejivý a potěší.

Tak ať se také Vám něco podobného v příštím roce povede.

Stěhování, pro někoho pouze slovo, pro někoho pojem, jenž znamená velkou změnu. Já jsem se rozhodl pro velkou změnu. Přestože jsem přirost k doméně, na které jsem začal znovu blogovat před necelými dvěma roky, moje rozhodnutí bylo jasné, udělat rázný krok.

Těch kroků a změn v mém životě, a nejen se stěhováním, vlastně bylo víc, o některých již víte, některé zatím zůstaly utajeny. A já se je teď postupně budu snažit odtajnit.

K prvnímu stěhování došlo již na přelomu ledna a února, kdy jsem přestěhoval obě domény, jak jirava.net tak i blog [log-2.net] pod jednoho poskytovatele a to dotnethosting.cz. Tento webhosting splňoval snad všechny mé požadavky a zároveň měl rychlou technickou podporu při konfiguraci webu.

Netrvalo dlouho a byla tu druhá velká změna. Pro některé, ale i pro mě, celkem překvapivá, hlavně poté co jsem publikoval článek, že máme rádi .net. Opustil jsem řady SinTe a přestěhoval se za prací jen o pár stanic tramvají blíže k centru. A můžu říct, že se mi tu líbí a jsem spokojen. Díky Niki za tvůj příspěvek.

Poslední stěhování a doufám, že slovo poslední je v tomto případě dostatečně výstižné, jste již zpozorovali sami. Nacházíte se na nové adrese mého občasného publikování z prostředí .net technologií, ale také ostatních zajímavostí z trávení mého volného času. Zároveň s tímto přesunem jsem přešel na, nejen, blogovací systém Community server 2.1. I díky tomu se tak můžete podívat na moje fotografie, které se mi povedlo nafotit, ale také je zde místo pro soubory, většinou publikované zároveň s code snippet.

Teď už nezbývá nic jiného než se vrhnout do každodenní činnosti, tedy analýzy, návrhu architektury a vývoje software.

Ahoj,
dovolte, abych se vám představil. Jmenuju se David a tohle jméno pro mě vybrali rodiče Katka a Jarda, kterým jsem svým příchodem na svět udělal velkou radost. Prostředí tohoto světa jsem prvně spatřil v neděli 2.7.2006 ve 13.37 v porodnici "U Apolináře", kde se o mě při narození staral pečlivý personál (děkuji). A samozřejmě nesměl chybět ani taťka, který držel mamku za ruku a dodával ji sílu.

Když mě vážili, ukazovala váha na hodnotu 3890g a narostl jsem do výšky 51cm. Abych se jim náhodou neztratil, tak jsem dostal číslo 61 a byl zabalen do zavinovačky. Pak už mě dostal do náručí taťka, aby si mě také trošku užil. Bylo krásné pozorovat rodiče jak jsou šťastní a usmívají se na mě. Symbolicky jsem si s nimi připil na zdraví (měl jsem dostat mlíko, zatímco si pochutnávali na bublinkách) a oslavili jsme tak mých prvních několik minut života. Tak v duchu jsem si říkal, jestli by nešlo zajít pod ten rozkvetlý strom, když venku ten žlutý puňta tak krásně svítí a hřeje, vždyť by mi tam bylo stejně dobře jako u maminky v bříšku. Na chvíli jsem se zaradoval, že se mé přání vyplní, když si pro mě přišla sestřička, ale odnesla mě jenom k ukřičeným miminům.

Když si pro mě pak přišla podruhé tak mě hezky oblékla a vzala mě zpátky za rodiči. Ty už se na mě těšili a za chviličku jsem viděl i babičky a dědy a také přišel strejda s tetou a bratránkem. Asi jsem musel vypadat dobře, protože každý mě chtěl vidět a pochovat si mě a taky se vše dokumentovalo.

Tak nějak mě to zmohlo, takže jsem usnul taťkovi v náručí a vydržel tak skoro do konce návštěv. Mamka si mě pak za pečlivého dozoru taťky přebalila - nechápu proč mi musí dávat plínky a rovnou mě neposadí na nočník, vždyť bych to zvládnul. Rozloučil jsem se s tátou, jak jináč než správným chlapským podáním ruky a unavený jsem spokojeně usnul. Věděl jsem totiž, že všechny zase uvidím zítra, a oni si taky musí odpočinout a pořádně ten můj příchod na svět oslavit. A vám doporučuji to samé, dejte si na moje zdraví něco moooc dobrého. :-)

Jooo, ještě abych nezapoměl, jestli mi chcete něco vzkázat tak určitě můžete a to na: david zavináč jirava tečka net.

Slovo taťky já jenom za rodiče dodám: Všechno nejlepší, hodně zdraví, lásky a štěstí. Ať se ti daří a plní se ti tvé představy a sny, ať to co budeš dělat, děláš s láskou, dobře a rád. Budeme se snažit, abys dostával naší maximální podporu, měl přístup k informacím a mohl jsi dělat uvážená a svobodná rozhodnutí.

A jestli se těšíte na nějaké obrázky z toho slavnostního dne, tak potom prohlížejte.

Navštívili jsme projekt Věda v ulicích pořádaný s podporou Česká hlava - projekt pro podporu vědecké a technické inteligence, který se konal v době 23.-24.6.2006. A byl jsem potěšen velkým zájmem obyvatel, které se přišli podívat do zajímavých expozic. Neprošli jsme (společně se ženou) všechny expozice, přeci jen úmorné vedro ubíralo rychle síly a nebo jsme expozici nenašli (hlavně euroboti na Muzeu se v sobotu nevyskytovali?). Přesto se akce líbila a myslím, že jsme si odnesli opět něco nového a mohli zkonstatovat skutečnost, že je velice příjemné žít v zemi, kde žijí nadaní a talentovaní lidé, kteří umí a rozumí tomu, co dělají, nebojí se bádat a hledat nejen pro potěchu svojí, ale také k užitku všech ostatních. Máte náš obdiv a velké poděkování.

Pokud se zadaří, určitě bych zde rád uvedl bližší informace o jedné z expozic, která byla v pasáži Černá růže. Jen malé strpení, neboť nemám všechny podklady.