V minulém příspěvku jsem se zmínil o možnosti umístění konfigurace aplikace, a to ať už asp.net nebo winform, do externího souboru. Uvedl jsem i jeden z možných způsobů využití, tím ovšem nebylo řečeno vše a rád bych se k tomu ještě jednou vrátil.

Externí konfigurace totiž přináší ještě další výhody. Někteří je již využívají, pro některé mohou být následující tipy nasměrováním. V dalším pojednání se budu věnovat konfiguraci connection stringů, byť je samozřejmě možné toto aplikovat a využít na kteroukoliv sekci v konfiguračním souboru.

Zůstaňme ve firmě

Pro začátek můžeme zůstat ve vývojářské firmě, kde se právě vytváří naše nová aplikace postavená na .net frameworku 2.0.

Nikoliv prvním, ale také ne posledním, kdo aplikaci tvoří je vývojář, který implementuje funkce. Takový vývojář se připojuje k vývojové databázi, která je většinou v tu dobu již v poměrně stabilním stavu. Píše kód proti této databázi a má tak svůj připojovací řetězec. Tento vývojář by klidně mohl mít konfiguraci uloženou přímo ve web/app.config souboru, má to však své ale.

V případě, že jste solidní softwarová firma a svůj software testujete, měl by být dalším článkem v řetězci i tester aplikací. Takový tester však bude mít vytvořenu svoji databázi, oproti které bude aplikaci testovat a tak v případě, že by dostal konfigurační soubor s aplikací od vývojáře by si jej musel editovat. Tím, že oba pracovníci budou mít svůj externí konfigurační soubor jsou tohoto kroku ušetření.

Shodně pak dopadneme, pokud používáme automatizované unit testy (i když ty ve většině případů nepracují s databází). Zde opět můžeme mít separátní konfigurační soubor.

A co naši klienti

S tím se již jistě setkal každý. Ať už považujeme za klienta náš ostrý aplikační server, nebo skutečně klienta, který je na míle vzdálen. Používá naši aplikaci spokojeně avšak má vlastní databázový server pod přísnou bezpečnostní politikou. Jeho zaměstnanci však vyžadují co nejjednodušší instalaci i administraci aplikace a tak je nemožné, aby otevírali konfigurační, byť xml, soubor a prováděli v něm zásahy. A zde je otázkou, jak provést přidání nového parametru nebo jenom jeho změnu. Samozřejmě, máme možnost vytvořit pro editaci konfiguračního souboru skvělé administrační rozhraní, ale není přeci jen snazší nakopírovat soubor?

Při použití externího konfiguračního souboru, ve kterém jsou uloženy specifické údaje pro konkrétní stroj, je pouhé překopírování možné. Nic přitom nebrání tomu, aby data v takovém externím souboru byla zakryptována a tak chráněna proti zneužití.

Určitě toto nejsou všechny možnosti, které nám přinese umístění konfigurace do externího, a přitom na hlavní konfiguraci, závislého souboru. Máte ještě jiné využití, podělte se o něj v komentářích!