Vlastní .net provider - část 2.

Bázová třída pro RandomService

Tak abychom mohli vytvořit a dále i volat ze statické třídy RandomService konkrétní implementace, musíme ještě vytvořit abstraktní třídu, jejíž metody a případně vlastnosti budou poté implementovat konkrétní instance, které budeme tvořit, případně je vytvoří třetí strana.

Tato bázová třída má stejné metody jako statická třída, ovšem s tím rozdílem, že nejsou definovány jako statické, ale jako abstraktní. Tudíž interface takové třídy bude vypadat

public abstract class RandomBaseProvider: ProviderBase {
	public abstract int Random();
	public abstract int Random(int lowerBound, int upperBound);
	public abstract int Random(int lowerBound, int upperBound, int inicialization);
}
Samozřejmě nesmíme zapomenout na to, že tato třída musí být poděděna z ProviderBase, jinak by celé naše snažení nebylo na správné cestě a setkali bychom se s několika problémy.

Pojďme ale dále, máme vytvořeno rozhraní, výchozí třídy, které definuje přístup jakým způsobem budou volány konkrétní implementace z aplikace. Co nám tedy zbývá? Vedle napsání právě oné vlastní implementace ještě musíme zařídit, že budeme moci definovat a konfigurovat providery z konfiguračního souboru aplikace.Je nutné říci, že abstraktní třída nemusí mít přesně stejný interface jako statická třída.

Konfigurační sekce pro vlastní provider

Již se blížíme k závěry celého našeho snažení, tato část je skutečně už jen tou pověstnou třešinkou na dortu. Zbývá nám totiž dodefinovat celkem dvě vlastnoti pro naši konfigurační třídu. Asi nemá význam se tady příliš rozepisovat, když pohled na kód řekne víc, než tisíce slov. Tady to je:

	public class RandomServiceSection: ConfigurationSection {
		[ConfigurationProperty("providers")]
		public ProviderSettingsCollection Providers {
			get {
				return (ProviderSettingsCollection)base["providers"];
			}
		}

		[StringValidator(MinLength = 1)]
		[ConfigurationProperty("defaultProvider",
				DefaultValue = "RandomProvider")]
		public string DefaultProvider {
			get {
				return (string)base["defaultProvider"];
			}
			set {
				base["defaultProvider"] = value;
			}
		}
	}

A máme vše připraveno.

Vlastně, ještě zbývá malá drobnost, samotná registrace do konfiguračního souboru a definice providerů. Toto již určitě znáte i z předchozích verzí, kdy jste si chtěli registrovat vlastní sekce v konfiguračním souboru. Tudíž nás budou v tuto chvíli zajímat oddíly configSections a především její podsekce kam přidáme definici našeho RandomServiceSection typu.

Poté už jen zaregistrovanou sekci uvedeme v život její definicí v sekci a to takto:

	
		
		
	

V této ukázce jsem zaregistroval dva providery, jeden generuje náhodná čísla pomocí třídy Random, ten druhý pak má seznam náhodných čísel uložených v databázi a vrací je postupně. Pro tento provider platí, že bude inicializován zároveń s předaným názvem connection stringu.

Závěr

Tvorba vlastního providera není příliš složitá, na co je důležité dát si pozor, aby rozhraní, které bude takový provider definovat byl pokud možno co nejvíce univerzální a nebyly do něj zahrnuty specifické - implementační - záležitosti, které by způsobily, že napíšeme pouze jednu implementaci takového provideru. Smyslem našeho snažení by měla být co největší nezávislost a možnost volby, jakým způsobem budeme implementovat požadovanou funkčnost.

Add a Comment